Tajemný hrad Rýzmburk

Název keše:

Tajemný hrad Rýzmburk

Založil (a):

DA Krušné hory, o.p.s.

Souhrn:

Tato kěš je jednou ze seriálu tajemných míst v Krušných horách. Příběh, který se k tomuto místu váže, je mrazivý i po několika staletích. Video, kde je tento příběh zpracován, naleznete na www.krusnehorory.cz

Popis:

Keš se nachází na území hradu Rýzmburk – Osek.

Město Osek je opředeno mnoha tajemnými příběhy. Jednou z nich je i legenda o kopáči z Rýzmburku, kterému se za jeho práci dostalo od panstva prazvláštní odměny. Mnoho dnů i nocí tvrdě dřel, aby splnil úkol a vykopal pro svého pána tajnou chodbu. Ten ale z obavy, aby kopáč nikomu směr chodby neprozradil, nechal chasníka do věže vsadit a chystal mu popravu. V noci ale muž ze svého vězení ve věži zmizel. Dodnes návštěvníci hradu slýchají jeho tajemné volání. Poznali jste již legendu o Rýzmburku, nechte si prozradit, i co se odehrálo v místním klášteře, který stejně jako hrad Rýzmburk založil rod Hrabišiců.

Před mnoha lety žil mnich, který se později na vrcholu své řadové kariéry stal i představeným kláštera. Narodil se roku 1678 v Chebu a od roku 1694 byl členem cisterciáckého řádu. Po letech studií teologie se stal profesorem arcibiskupského semináře v Praze, poté byl provincionálním tajemníkem, proboštem kláštera ve Starém Brně a od 4. července roku 1726 opatem oseckého kláštera. Řeč je o Johanu Adamovi Besneckerovi neboli páteru Jeronýmovi, jak zní jeho řádové jméno. Tento důstojný, trochu obtloustlý pán (dle dochovaného obrazu v oseckém klášteře) byl zakladatelem klášterní zahrady s terasami a pavilóny, zosnovatel založení fary v Mariánských Radčicích, kostelů ve Vysočanech, v Jenišově Újezdě a ve Vtelně. Naneštěstí 14. července roku 1749 opat Jeroným zemřel. Brzy po jeho smrti byl prý klášterní hlídač o půlnoci vyrušen bušením na bránu. Když otevřel, spatřil, že dovnitř klášterního dvora vjíždí zemřelý opat v černém kočáře, taženém čtyřmi vraníky, kterým z nozder sršel oheň. Zjevení objelo klášterní nádvoří a zmizelo. Následující noci se vše opakovalo. Hlídač to oznámil novému opatovi a ten nařídil, aby ho při příští návštěvě strašidelného hosta zavolali. To se stalo třetí noci. Živý opat ve slavnostním rouše uvítal nočního hosta a přivedl ho dovnitř do opatství, kde s ním chvíli rozprávěl v latinském jazyce, takže hlídač ničemu nerozuměl. Na to si opat Jeroným zase sedl do kočáru, ohniví vraníci vyrazili z brány kláštera a zjevení pádilo pryč. V té chvíli se nad kostelem strhla bouřka, blesk uhodil mezi dvě lípy u klášterní zdi a obrátil oba stromy korunami do země a kořeny vzhůru. Tak tam zůstaly na památku stát, kdežto opat Jeroným se již nevrátil.

Podle jiné pověsti prý ty lípy jako malé stromky zasadil korunou do země jakýsi novic, kterému to poručil jeho řeholní představený, aby ho naučil dle řeholních slibů plnit poslušně rozkazy i zdánlivě nesmyslné. Stromky se i přes svou nepřirozenou polohu ujaly a vyrostly do dnešních velikých rozměrů. Nevíme, jak to doopravdy bylo, ovšem obrácené lípy stojí před klášterními zdmi dodnes.