Pomsta Marcebily

Název keše:

Pomsta Marcebily

Založil (a):

DA Krušné hory o.p.s.

Souhrn:

Tato kěš je jednou ze seriálu tajemných míst v Krušných horách. Příběh, který se k tomuto místu váže, je mrazivý i po několika staletích. Video, kde je tento příběh zpracován, naleznete na www.krusnehorory.cz

Popis:

Pomsta Marcebily – Jelení hora

Poslyšte pověsti o Marcebile, víle Krušných hor.V Bečově při senách prý změnila vodu v krev, protože se ženci nechtěli modlit a toho, který se nejvíc zdráhal, v popel okamžitě proměnila. V jiném místě zas zachránila mladé dívčí zbloudivší v houštinách malin a jahod lesních i cestu domů jim pomohla nalézt. Jiného zas ztraceného naschvál v houštiny zavedla. Tajemné je i povídání o sedlákovi z Neudorfu, který ženštinu starou s rukavicí rytířskou na ruce levé ze svého povozu vypráskal, a když domů přijel, onemocněl a do osmi dnů zemřel. Ke všemu se ještě jeho tělo ztratilo. Dalším záznamem v letopisech je vyprávění chudého uhlíře Bedřicha z Stolzenhainu (Háje). Jemu Marcebila slíbila zlatý poklad, odvalí-li velký kámen, nesmí se však přitom ohlédnout. Uhlíři, silnému chlapovi, se podařilo pozdvihnout balvan, pod kterým se k jeho velké radosti blýskalo zlato. V tom zaslechl výkřik „hoří ti milíř, Bedřichu," obrátil se, pustil kámen a poklad zmizel navždy. Již nikdy, ani s tuctem kumpánů jej nezdvihl. Jistému dřevorubci, který při práci nehorázně klel, naložila Marcebila pod dřevo kameny, že sotva krosnu unesl. Když na tuto proradnost přišel, uslyšel její podivný smích a kameny z nůše vyházel. Na lukách blízko Výsluní byla často vídána, jak obrací seno železnými hráběmi. Dle pověsti vyprávěné v okolí Hory Sv. Šebestiána není Marcebila mladou paní, nýbrž starou pannou, která bydlela ve vesničce na hranici a dlouhá léta obstarávala poselské služby. Putovala krajem křížem krážem a vyprávěla všem na potkání, co zažila. Mnohokrát se stalo, že kvůli jejímu vyprávění zatměly farmářské vozy, a vozkové byli donuceni přespat s nákladem v horách. Marcebila se s tmou rázem vytratila a přes noc byly formanské vozy prázdné. Jednoho zimního dne se ale z obvyklé cesty nevrátila. Druhý den ji našli zmrzlou nedaleko silnice, od které ve vánici příliš brzy odbočila. Lidová víra ji nenechala zemřít, stejně osudně prý bloudí po horách.